Toxiny sinic

Tento text vznikl za podpory       

Sinice produkují mnoho tzv. sekundárních metabolitů, jako jsou například vitamíny, hormony, enzymy nebo antibiotika, ale produkují také jedovaté látky nazývané cyanotoxiny (sinicové jedy). Význam těchto látek pro sinice není dosud zcela objasněn, podle některých teorií jejich produkce může souviset např. se synchronizací životního cyklu populace. Při srovnání s ostatními přírodními toxiny jsou cyanotoxiny toxičtější než toxiny hub a vyšších rostlin, ale méně toxické než toxiny produkované některými bakteriemi (botulotoxiny). Člověku může kontakt s nimi způsobovat alergie, záněty spojivek, zvracení a při dlouhodobém působení například selhání ledvin či rakovinu.

Cyanotoxiny se podle jejich účinku dělí na:

• neurotoxiny - ovlivnění činnosti nervové soustavy
• hepatotoxiny - vliv na funkci jater
• genotoxiny a mutageny – mají vysoký potenciál stimulovat karcinogenezi
• imunotoxiny a imunomodulanty – snižují imunitu, nebo způsobují alergie, ekzémy, otoky, astmatické záchvaty a podobné akutní reakce
• embryotoxiny – ovlivňují plodnost, životaschopnost zárodků a vývoj plodu

Mnohé cyanotoxiny mají smíšenou biologickou aktivitu. Jedna populace sinic obvykle produkuje jeden typ toxinu, ale za určitých podmínek dokáže vytvářet souběžně i několik druhů toxinů.

Cyanotoxiny mohou ohrožovat vodní živočichy nebo člověka při koupání. Projevy se v závislosti na druhu toxinu, jeho dávce a citlivosti jedince stupňují od lehké otravy projevující se střevními a žaludečními potížemi přes kožní alergie po vážnější jaterní problémy nebo v extrémním případě rakovinové bujení při dlouhodobém požívání vody obsahující sinicové toxiny. Není známo, že by na otravu sinicemi při vodní rekreaci někdo zemřel, ale vyskytly se případy úhynu zvířat, která pila vodu obsahující sinice.
Sinice a jejich metabolity proto představují riziko zejména v přehradách, které jsou využívány jako zdroje pitné vody. Cyanotoxiny nelze zničit převařením vody, protože jsou velmi stabilní a vydrží bez poškození i 48 hodin varu! Limit koncentrace mikrocystinů v pitné vodě je stanoven na 1 µg (mikrogram) na litr. Kontrola a procesy úpravy našich pitných vod jsou na světové úrovni, takže si můžeme být jisti, že naše pitná voda vyhovuje normě. Nicméně nestanovitelná stopová množství těchto toxinů mohou působit dlouhodobě, akumulovat se a později působit jako karcinogeny nebo mutageny.